Dveře chrámu tiše zasténají, když se otevřou, a já překročím práh do místa, které působí cize a zároveň až děsivě povědomě. Každý detail interiéru rozechvívá strunu v mé paměti – hluboké, rezonující hučení, které zpočátku nedokážu přesně zařadit. Jakmile vejdeme, pohltí nás velkolepost chrámu. Stěny pulzují vlastním životem, jsou postavené z červené žuly se složitými žilkami rubínu, které se táhno