„Nemožné,“ odpoví Declan vážně. „Nemohu tě k Dariusovi vzít, i kdybych si to přál.“

Declanova slova visí ve vzduchu a úsměv na jeho tváři se rozšiřuje, jak sleduje, že se můj výraz zachmuřil. Obočí se mi stahuje a myslí mi hlodá podezření. „Proč ne?“ vyhrknu napjatým hlasem.

Declan se uchechtne a v očích mu pobaveně zajiskří. „Ach, má drahá děvenko,“ řekne a jeho skotský přízvuk je prostoupený smí