Hrad se tyčí před námi, pomíjivá stavba ze stínů a kouře, jejíž zdi a věže se mění a vlní, jako by se měly každým okamžikem rozplynout. Skoro nemůžu uvěřit, že jsme se dostali až sem. Za námi zuří bitva, kakofonie řinčící oceli a křiku zraněných. Zde, ve stínu tohoto strašidelného hradu, je však zlověstné ticho, přerušované jen naším namáhavým dýcháním.

"Rykere, veď nás," promluví Darius hlasem vy