Stála jsem na okraji brutální arény a upírala zrak na krví nasáklou hlínu dole. Linnea vedle mě zůstávala zticha. Viděla jsem, jak jí v široce rozevřených očích planou horečnaté otázky, jak se její drobná postava třese čirou hrůzou, ale spolkla každičké slovo. Pevněji sevřela kamenné zábradlí a rozhodla se raději vložit svou důvěru ve mě.

V duchu jsem jí věnovala tichou, vřelou pochvalu. Hodná hol