Kaelia

Držela jsem ruku nataženou, dlaní obrácenou k muži, který se nade mnou tyčil, zahalený do tmavé, drahé látky. Prsty se mi netřásly. Paže se mi nezachvěla. Stála jsem pevně na svém místě uprostřed usazujícího se prachu dlážděné ulice a čekala na svou platbu.

Jak už jsem řekla, nebyla jsem hodný člověk. Neměla jsem srdce, které by krvácelo pro cizí, ani jsem nechovala žádné naivní iluze o mil