Zaric

VIP sekce byla tichá.

Opřel jsem se v křesle, přehodil nohu přes nohu, prsty nečinně poklepával do opěrky a pohled upíral na předmět před sebou.

Červený meč. Nebo spíš meč, který býval červený.

Nyní ležel matný a bez barvy na sametovém polštáři. Jeho stříbrošedá čepel zachytávala ten nejslabší záblesk světla, přesto na něm neškolené oko nespatřovalo nic výjimečného, byla to jen další zbraň m