Kaelia

Teplo. To bylo to první, co jsem ucítila.

Ranní slunce mě pohladilo po tváři. Srdce mi v hrudi klidně tlouklo, tichý rytmus, který mi připomínal, že jsem stále naživu. Pomalu jsem zamrkala, zrak se mi na vteřinu rozmazal, než se vše zaostřilo.

Strop nade mnou byl povědomý. Jemně levandulové závěsy. Vůně lučního kvítí a pergamenu ve vzduchu.

Byla jsem ve svém pokoji.

Tiše jsem si úlevou po