Kaelia

"Dobré odpoledne, Alfo. Dobré odpoledne, Luno." Skonila jsem hlavu před Alfou.

Rty Alfy Magnuse se zvlnily do slabého úsměvu. "Povstaň, Kaelio."

Zvedla jsem hlavu a cítila na sobě tíhu bezpočtu očí, které se mě všechny snažily zastrašit.

V minulosti bych se pod jejich pohledy třásla, stáhla se do sebe a omlouvala se i za to, že existuji. Vždycky říkali, že nemám žádnou páteř, a nemýlili se