Kaelia

Konečky prstů jsem si přitiskla na spánky a jemně je masírovala, ve snaze uklidnit žár, který se mi plazil pod kůží. Loket jsem měla opřený o stůl a prsty bubnovala do dřeva v nerovnoměrném rytmu – cokoliv, jen abych odvedla pozornost od skutečnosti, že mě mé tělo zrazuje.

Ten rytmus zněl jako přecházení uvězněné bestie v kleci. Protože přesně to jsem byla.

Zatracená, zahnána do kouta a p