Kaelia

Podívala jsem se na Aldena, obočí se mi zmateně stáhlo, když se mi jeho slova přehrávala v hlavě. Vypustil to prohlášení tak ledabyle, jako by nic neznamenalo, a přesto to znělo hlasitěji než cokoli jiného v sále.

Když jsem v jeho tváři hledala vysvětlení, mým očím se zcela vyhnul, jeho pohled snadno sklouzl stranou a výraz se uzavřel, jako by už i tak řekl víc, než měl v úmyslu.

Ticho mezi