Kaelia

Vzhlédla jsem k alfovi Ronanovi a usmála se, jako by se mě nic z toho, co řekl, ani v nejmenším nedotklo.

„Chápu,“ řekla jsem klidně. „Ale proč mi to všechno říkáte? Myslím, že to se mnou nemá nic společného.“

Studoval mou tvář, jako bych byla něco zábavného, něco, co se odmítalo chovat tak, jak očekával. Pod jeho pohledem jsem neucukla. Bylo mi to jedno. Pokud přežití mužů, jako je on, vy