Kaelia

Pohlédla jsem s naprostou lhostejností na Caiovu ruku svírající mé zápěstí a nechala ho, aby mě za sebou táhl, jako bych nic nevážila. Štěrková cesta pod našimi kroky se míhala, jak kráčel dlouhými, rozzuřenými kroky, jeho stisk byl pevný, ale já se nebránila.

Nemělo to smysl. Jeho hněv nebyl nic, čemu bych se zdráhala odolávat, a bolest, pokud se to tak vůbec dalo nazvat, byla zanedbatel