Zaric

Felix si za mnou přehnaně povzdechl, tak hlasitě a dramaticky, že se to rozléhalo otevřenou cestou, po které jsme kráčeli.

„Víte,“ začal, hlas už plný stížností, „opravdu nechápu, proč musíme chodit pěšky, když existují koně, nebo ještě lépe kočár. Jsi doslova ten nejmocnější alfa na světě, a přesto se tu procházíme smečkou jako obyčejní vesničané.“

Odmlčel se a pak hořce dodal: „Máte vůbec