Giselle

Linnea stála o pár kroků dál, mlčela a třásla se. Neodvážila se mě přerušit. Moc dobře věděla, co jsem za člověka pod svou maskou, a dobře si uvědomovala, že když moje nálada dospěje do tohoto bodu, je lepší neříkat vůbec nic.

Prohrábla jsem si vlasy rukou ve snaze se uklidnit, i když vztek ve mně se odmítal utišit.

„Zradu svých bratrů dokážu snést,“ procedila jsem skrz zaťaté zuby. „Doká