Gisellina slova se Silase na okamžik skutečně dotkla.

Giselle se k němu pořád chovala nejlépe – na rozdíl od Dravena, toho bezcitného parchanta.

„Tati, já i Giselle jsme nevinní. Ať už tomu věříš, nebo ne, máme čisté svědomí. Bylo to mé vlastní rozhodnutí – nechtěl jsem sedět na židli, a tak jsem trval na tom, že se vmáčknu k ní na nemocniční lůžko.“

Ze strachu, že otec Giselle skutečně potrestá,