Když Dorian vyběhl ze svého pokoje, nechtěl zůstat sám – bál se, že by ho Giselle mohla znovu dostat.

Spěchal proto ke Calebovu a Kaelenovu pokoji, zabušil na jejich dveře a zavolal je, ať jdou s ním do zahrady.

Teprve když se posadil, si Dorian konečně s úlevou vydechl.

Caleb si všiml kapek potu na Dorianově čele i toho, jak křečovitě působí.

Zamračil se a zeptal se: „Doriane, co se děje? Vypadáš