Ryker

Odpolední slunce dopadalo šikmo oknem do mé pracovny, zatímco jsem dolaďoval poslední detaily přípravy čaje, abych se ujistil, že je vše připraveno na Averyin příchod. Sotva jsem skončil, když vešel Kellan, aniž by zaklepal, jak to dělal za ty roky už nesčetněkrát.

„Jdeš brzy,“ podotkl jsem a nezvedl zrak od srovnávání šálků.

„Chtěl jsem se ujistit, že ji nepropásnu.“ S obvyklou nenucenou se