Avery

Odejít z Rykerovy kanceláře bylo jako vystoupit ze snu do ostřejšího světla. Nohy mě automaticky nesly ke koleji, zatímco moje mysl se neustále vracela k teplu jeho ruky v mých vlasech, k tichému slibu v jeho hlase: *Postarám se o tebe. O vás oba.*

Při té myšlence se mi sevřela hruď. Dnes večer. Vážně se k němu dnes večer nastěhuju.

Když se Kellan zmínil, že mě vídal na bojových zápasech, ch