Avery

„Ach,“ vyhrkla jsem a mysl mi horečnatě hledala vysvětlení. „Maya mi dnes odpoledne dala chleba od své rodiny. Musela jsem... ta vůně mi asi ulpěla na oblečení, když jsem ho jedla.“

Když jsem mluvila, nedokázala jsem se mu podívat do očí a prsty jsem žmoulala látku své sukně. Skrze pouto jsem z něj něco cítila – ne přímo nedůvěru, ale jakési trpělivé vyčkávání, jako by věděl, že mu neříkám v