Avery

Ležela jsem ve tmě, srdce mi bušilo do žeber a v nekonečné smyčce si přehrávala jeho slova: *Pokud zůstanu ještě minutu, nedokážu tě nechat odpočívat.*

Přikrývky se zdály příliš teplé, pokoj příliš tichý. Přitiskla jsem si dlaň na rozpálenou tvář a snažila se zklidnit dech. Skrze pouto jsem ho cítila dole – tiché mručení napětí, sebeovládání napjatého jako tětiva. Také s tím bojoval. To vědo