Avery

Kočár se jemně pohupoval, jak jsme nechávali sídlo Vaneů za sebou a odpolední sluneční světlo se rozlévalo skrz závěsy v jemných zlatých pruzích. Seděla jsem vedle Rykera a ruka mi spočívala na drobném vyboulení mého břicha.

Ryker mi palcem kreslil pomalé, líné kruhy na kloubech ruky a pohled měl upřený na ubíhající krajinu. Skrz pouto jsem cítila jeho spokojenost—hlubokou a stálou, jako vlk