Ryker

V okamžiku, kdy jsem překročil ten práh a uviděl Averyinu slzami smáčenou tvář, se ve mně něco naprosto zastavilo a chladně zamrzlo. Nebyla to ta výbušná zuřivost, která mě málem pohltila na chodbě Akademie – tohle bylo jiné. Chladnější, vypočítavější, nebezpečnější.

Za ní v kuchyni stály dvě ustrnulé postavy – muž a žena, oba na mě zírali s výrazy, které se rychle měnily ze šoku na plíživou