Ryker

Dlouhou chvíli na něj zírala a já skrze pouto cítil, jak vystřelila její nervozita. Byla tam ale i zvědavost a odhodlání, a to sladké vlákno touhy, které se postupně hromadilo po celý večer.

„Avery–“ Můj hlas zněl přiškrceně. „Opravdu nemusíš–“

„Nauč mě to.“ Vzhlédla na mě s vážnýma očima, a to navzdory červeni, jež jí zabarvila tváře. „Ukaž mi, jak ti udělat dobře.“

*Ó bohové.* Veškerá zbýv