Avery

Kočár se jemně pohupoval, jak jsme mířili k Akademii, a ranní světlo pronikalo skrz závěsy ve zlatavých pruzích. Seděla jsem přitulená k Rykerově boku a jeho paže mi spočívala kolem ramen takovým způsobem, který se stal naprosto přirozeným – pohodlným, jak bych si ještě před pár týdny ani nedokázala představit.

„Měli bychom vyrazit brzy odpoledne,“ zamumlal mi do vlasů a palcem líně kroužil