Ryker

Koňská kopyta tloukla do dlažebních kostek v rytmu, který odpovídal mému zrychlenému tepu, když jsem za soumraku vedl své zvíře skrz brány Akademie. Několik hodin tvrdé jízdy zanechalo zvíře i jezdce vyčerpané až na kost.

Sesedl jsem na stájovém nádvoří a hodil otěže vyděšenému podkonímu. „Proveď ho, ať vychladne, a pak mu dej extra porci ovsa.“ Slova zněla drsněji, než jsem měl v úmyslu, Va