Rei

Gemma mě obtočí pažemi a usedavě pláče. Vypadá bledě a vlasy má naprosto rozcuchané. Zabiju kohokoli, kdo na ni vztáhl ruku. Jsem jediný, kdo ji smí dovést do takového stavu. Protože je moje.

„To je dobrý, věřím ti. A dostanu tě odtud,“ ujišťuju ji a vyprostím ji z obětí. Sáhnu do kapsy, vytáhnu kapesník a podám jí ho.

„Děkuju,“ zamumlá třesoucím se hlasem, otírá si slzy a pořád ještě popotah