Rei

Obejmu Gemmu ve chvíli, kdy otevře dveře, a ona dál pláče v mém náručí. "Je to dobrý." zašeptám a pomalu ji hladím po zádech, zatímco vzlyká.

"To je v pořádku, Perlo. Nemusíš brečet. Je to dobrý." ujišťuji ji, ale ona zavrtí hlavou a pevně se chytí mé košile.

"To nedokážu, Rei. Nemůžu. Já jen–"

"Budeš muset." přeruším ji. Bude se muset uklidnit. Už se to stalo a zbývá jediné – dívat se dopř