Gemma

Rozhodně jsem byla naivní, když jsem tvrdila, že toho večera Reie uklidním. Nedokázala jsem to. Nemohla jsem s ním ani mluvit, natož ho uklidnit. Usnula jsem u dveří, když jsem vyplakala všechny slzy, a když jsem se probudila, byly otevřené. Ale Rei v pokoji nebyl; odešel. Prostě odešel.

Hledala jsem ho, ale nikde ho nebylo, a když se ten večer vrátil, šel rovnou do své pracovny a zamkl se