Cassian

Celou noc jsem ležel na gauči s otevřenýma očima, zatímco se do mě v prudkých vlnách opíral studený vítr. Když jsem vyrůstal, trpěl jsem i hůř, ale byla by škoda zemřít zrovna na Sienině gauči. Občas jsem vstal a procházel se po domě, a když mě bolely nohy, sedl jsem si a dál čekal, až přijde ráno.

Bylo už pět ráno, když mi zavolal Enzo. „Všechno vyřízeno?“

„Ano, šéfe. A už mám výsledky a