Siena

„Sieno, rozsviť ta zasraná světla. Máš u sebe telefon, zapni tu zkurvenou baterku.“ Jeho hlas se třásl a zněl zoufale, jako by mě prosil. Stáhla jsem obočí. Cassian nebyl typ, který by prosil nebo zněl zlomeně. Vždycky chodil se vztyčenou hlavou, jako by mu patřil celý svět. Vůbec se mu nepodobalo znít takhle, zvlášť když jenom zhasla světla.

„Cože? Ty se bojíš?“ Věděla jsem, že je to hloupé