„J-já jsem v pohodě. Měl by sis jít odpočinout. Taky si půjdu ještě lehnout.“

Po těch slovech se s ním Evangeline rozloučila mávnutím a vrátila se k sobě domů. Jakmile za sebou zavřela dveře, z její tváře čišela jen a jen radost. Z nějakého důvodu už necítila ten strach, který ji dřív svazoval. A konečně se cítila v bezpečí, už jen proto, že on bydlel hned vedle.

Následujícího rána u Evangeline za