Evangeline otočila hlavu a zjistila, že se Lucian opírá o rám dveří do koupelny. Vypadalo to, že slyšel každé slovo. Jako predátor s bystrým zrakem nepřetržitě sledoval Evangeline, svou kořist. Ušklíbl se způsobem, který neobsahoval ani kousek přátelskosti, jako by se jí vysmíval za její chabý pokus o rebelii. „Jdeme ven,“ procedil zničehonic.

Jako obvykle Hazel uposlechla jeho rozkaz, mlčky vyšla