Evangeline si však jít lehnout nehodlala. Místo toho využila příležitosti k setkání se Xanderem.

Přesně ve dvě hodiny odpoledne se ozvalo zaklepání na dveře.

Ťuk, ťuk, ťuk! Ťuk, ťuk! Ťuk!

Jakmile Evangeline zaslechla smluvený rytmus, spěšně přešla ke dveřím a otevřela.

Na chodbě stál Xander v košili, vestě a s motýlkem, vyhlížející jako hotelový zřízenec, a zvučně pronesl: „Pokojová služba! Přejet