Když Jace slyšel, co Evangeline řekla, i jeho výraz potemněl. Se zamyšlenou tváří pohlédl ke dveřím a povzdechl si: „Jsme oba chlapi, tak jak bych mohl nevědět, co se Nolanovi honí hlavou? Nejsi to jen ty, Šéfová. Nikdo z nás mu to doopravdy nevyčítá. Jen doufejme, že se sám se sebou srovná co nejdřív.“

Evangeline se pousmála; dobře věděla, že ačkoliv Jace působí lehkovážně, ve skutečnosti je velm