Lorenzovy oči se zúžily, jeho pohled nabral na intenzitě, když se zavrtal do Matteova. Lorenzovy pěsti se bezděčně zatnuly, klouby mu zbělely, jak v něm narůstala frustrace. Toužil Mattea udeřit, vymazat mu z tváře ten k zbláznění samolibý úsměv.

"Co tím myslíš?" odpověděl konečně Lorenzo, v jehož hlase zazníval náznak zmatku.

Matteův pohled ztvrdl, bradu vysunul kupředu vzdorovitou výzvou. "Myslí