Lorenzo se při pohledu na Camilinu žárlivost neubránil pobavení. Škádlit ji bylo vždycky hravou kratochvílí, ale teď, když byl svědkem ohnivého hněvu, jenž jí barvil tváře do ruda, přistihl se, že se modlí za své bezpečí.

„Páni! Nějak rychle jsi obrátil, ne?“ poznamenala Camila s nádechem sarkasmu. „Tenkrát jsi neměl žádné výčitky se mnou tančit. Ale teď, když chci tančit já s tebou, mi připomeneš