"V… Viktore!" vydechla Camila, hlas se jí třásl hrůzou, když se jí do mysli znovu nahrnul příval děsivých vzpomínek z minulosti. Nohy se pod ní podlomily. "Ty… ty žiješ?!"

Viktor se zazubil, na tváři se mu roztáhl ten samý krutý, prohnaný úšklebek. "Ach, Camilo. Nezdáš se být nadšená, že mě vidíš naživu, zlatíčko," protáhl výsměšně a široce rozpřáhl paže, jako by čekal objetí. "Chyběla jsi mi."

Je