Druhý den ráno se Chiara probudila s třeštící bolestí hlavy a přivřela oči, když jí sluneční světlo dopadlo přímo do tváře.

„Uf… kdo sakra roztáhl ty závěsy?“ zanaříkala a přetáhla si polštář přes hlavu.

„Tvůj slovník, Chiaro!“ ozval se hlas její matky Viviany – ostrý a nesouhlasný.

To Chiaru velice rychle probralo. „Chraň bůh, aby tvůj otec viděl tuhle kytaru. Zase ztratí nervy,“ zamumlala Vivian