**Elysia**

Zahnala jsem slzy mrkáním, když jsem domluvila. Nechtěla jsem před nimi brečet, a navíc by to mé bolesti hlavy nijak nepomohlo. Odtrhla jsem zrak od svých rukou a vzhlédla k Valeriovi. Stál tam s rukama v kapsách, upřeně se na mě díval a, jako obvykle, nedával najevo, co si myslí nebo co cítí.

„Dobře, tady máš všechno hotové,“ řekla Clara. Podívala jsem se dolů a zjistila, že mi obvázal