**Elysia**

Běžely jsme dál do temného lesa, kličkovaly jsme mezi stromy ve snaze setřást ty lidi, co po nás šli, a co nejvíc se vyhnout kulkám. Teď už jsem běžela podstatně pomaleji. Bojovala jsem byť jen o trošku vzduchu, plíce mě prosily, ať zastavím, a nohy hrozily, že každou chvíli vypoví službu. Navzdory tomu, co jsem řekla Valeriovi, jsem věděla, že ještě nejsem úplně v pořádku, protože jsem