**Elysia**

Jeho komentář mě přiměl k úsměvu a hruď se mi naplnila pýchou. Prohlížel si mou tvář s mírně jemným a bolestným výrazem. V krku se mi pomalu utvořil knedlík, když jsem věděla, proč se na mě tak dívá.

Věděl to.

Věděl, že moje matka už tu není. Pan Sokolov vstal a vytrhl mi vzkaz z rukou, očima přelétl slova, než se podíval na muže přede mnou naštvaným pohledem.

„Co to má znamenat, Viktor