**Elysia**

Zírala jsem na telefon ve své ruce, ne tak docela jistá, jestli mám hovor přijmout, nebo ne. Nechtěla jsem s ním mluvit, ale pořád mě napadalo, že se možná něco stalo mému otci a on mi volá, aby mi dal vědět. Zhluboka jsem se nadechla, abych zklidnila bušící srdce, a doufala, že se nestalo nic vážného.

„Haló?“

„Elysio! Jsi v pořádku?!“ zeptal se freneticky, čímž mě donutil se zamračit a