**Elysia**

Měla jsem pocit, že čím déle jsme zavřené v téhle díře, tím víc přicházím o rozum. Srdce mě neustále bolelo při pomyšlení, že Valerio už nežije. Obraz toho, jak ho střelili, se mi v mysli neustále vracel, a ačkoli jsem se snažila držet pohromadě, hrozilo, že se mi do očí nahrnou slzy.

Objala jsem si rukama kolena a nějak se snažila uklidnit své splašené srdce. Vina mě stravovala zaživa.