~Frey~

Při pouhé zmínce o těch dvou slovech se pode mnou zachvěla zem a všechno kolem se se mnou zatočilo. Chloupky na kůži se mi zježily, jak mě zachvátil mráz, a v uších mi zazněla hudba jako z hororu. Ta hrůza sílila, jako by se ten, kdo nás loví, blížil.

Není divu, že máminy tváře zbledly jako křídový papír a rty se jí třásly, zatímco si nervózně mnula ruce.

„To není možné,“ řeknu a hlas se mi