~Frey~

‚Jsem tu. Počkám.‘ Vaughnova zpráva se pomalu proměnila ve velká tučná písmena, která na mě zírala jako levhartí oči zářící v noci.

Při opětovném čtení jeho krátké, leč účelové zprávy mi v hlavě zní jeho hlas. Bylo to v tom, jak přidal to oslovení, a v tom, jak mi dal prostor, přestože jsem o něj nežádala.

Sledoval nás od skladu, ale nenaléhal, že se mnou musí mluvit. Měl by mě nenávidět za