„Jsi v pořádku?“ zaskočila jsem za Lukou, když právě probíral obchodní účetní knihu s lidmi.

Vymrštil se na židli. „Dech bohyně,“ vydechl. „Ó, ó, Luno, to jste vy, jenom vy,“ uklidnil se, když mě uviděl.

Svraštila jsem obočí a přimhouřila oči.

„Přišla jsem se jen podívat, jestli byl můj plán na změnu kupců našich brambor úspěšný, není třeba se bát,“ sledovala jsem ho bedlivě.

„Já, ehm, ano, by