Pohled Kaelena

Ponechat Valerii samotnou mě těžce tížilo na srdci. Bolelo to, opravdu to bolelo, ale nepovažovali jsme za nutné brát ji s sebou za Lyrou, naší vědmou. Cestou do Oaksteadu, osady, kde Lyra žila, byla má mysl plná myšlenek na Valerii. Každý krok, který jsme udělali, každý nádech jako by mi ji připomínal – to teplo, které jsme sdíleli, ty nevyřčené sliby mezi námi. I když jsme nezašli