Pohled Kaelena

Po hodině se Gideon zastavil s tváří plnou děsu. „Neměli bychom se tam vrátit?“ zeptal se tiše, jako by samotný ten návrh bolel.

Setkal jsem se s jeho pohledem a hruď mě bolela stejnou vinou. „Pravděpodobně si myslí, že ji nenávidíme... že ji opouštíme napospas jejich krutosti,“ zamumlal jsem. „Ale bylo to nutné. Kdybychom ji nepřivázali k tomu kůlu, kdybychom nedělali, že ji odsuzu