Valeriin úhel pohledu

"Děkuji," zamumlala jsem, když jsem se svezla na sedadlo spolujezdce, a cítila, jak se mnou šíří zvláštní teplo. Když se auto dalo do pohybu, sledovala jsem, jak Ironhold mizí v dálce a rozplývá se jako zlá vzpomínka. Srdce se mi naplnilo tichou, opatrnou radostí. Nikdy jsem si nemyslela, že odtamtud odejdu živá, ne po tom všem, co se stalo. Zavřela jsem oči a v duchu poděkov