Pohled Valerie

Ležela jsem v posteli a zírala do stropu, zatímco odpolední světlo líně pronikalo oknem. Cítila jsem tíhu ticha, které na mě doléhalo a vyplňovalo prostor, v němž mé myšlenky bezcílně bloudily.

Nebylo tu moc co dělat, a přestože mě knihovna dráždila svou zvědavostí, netoužila jsem po tom na někoho narazit, zvláště pak na ženy z harému. Nenáviděly mě a já se jim nemohla tak docela di